Jak
na bolesti loktů?
... jak
se dají léčit bolesti úponů v loktech? Těmito bolestmi trpím
již 2 roky a musel jsem kvůli nim přestat úplně s posilováním.
I když 2 roky necvičím, bolesti mám stejné jakmile vykonávám práci, při
které zapojuji svalstvo paží a předloktí (např. mám bolesti
při nesení nákupu)...
Bolesti
úponů loktů, bohužel, patří k častým problémům při provozování velkého
počtu sportů při kterých jsou zatěžovány svaly paží. Již samy názvy -
tenisový a oštěpařský loket, nám napovídají kde se tato
chronická onemocnění dají "získat". Svaly ruky a předloktí se
upínají na poměrně malé plochy a tak jsou jejich
úpony zatěžovány značnými silami. Stačí nedostatečná regenerace,
nastřádaná mikrotraumata z různých sportů či špatná technika
a o dlouhodobé problémy je postaráno. Nejde ale jen
o následky sportování. Stejnými potížemi trpí i manuálně
pracující - tyto svaly jsou zatěžovány u různých činností, vyžadujících
pevný úchop, mj. ruční šroubování, práce se sekáčem
a kladivem, vození nákladu v stavebním kolečku (kupodivu
i nošení nákupních tašek), a další
a další.
Ani kulturistům či kondičním
cvičencům se entezopatie (odborná
nadávka těmto nemocem) nevyhýbají. Trpíte-li bolestmi úponů
na vnitřní straně lokte, jedná se o oštěpařský loket,
v případě druhém o velmi (a nechvalně)
známý tenisový loket.
V obou případech je nutno obrnit
se při léčení trpělivostí. Z počátku
je vhodné na několik dní vyřadit trénink i výše jmenované
činnosti. Mé osobní zkušenosti praví, že naprosté dlouhodobé vyřazení
tréninku není řešením, naopak došlo ke zhoršování obtíží. Mírnit
bolesti lze poměrně účinně ledováním. Jeho zásady - ledujte přes tenkou
tkaninu, nechlaďte déle než 15 minut v kuse, pak následuje
minimálně 15 minut přestávka. Velmi prospěšným se ukázalo ledování
těsně před a po tréninku.
Pokud trpíte jen jedním typem
entezopatie,
může podstatnou měrou pomoci vyrovnání silových poměrů okolo lokte.
Přeloženo do češtiny, budete se věnovat mírnému posilování svalů
upínajících se na opačnou stranu kloubu. Při bolestech úponu
na vnitřní straně lokte (natáhněte před sebe paži s
dlaní vytočenou nahoru - vnitřní strana lokte je blíže trupu)
provádějte cviky "klopení velkou nebo jednoruční činkou nadhmatem", při
bolestech vnějšího úponu cviky "klopení velkou nebo jednoruční činkou
podhmatem". Nepoplést!!!
Značných změn bude muset doznat
i váš vlastní trénink. U většiny
tlakových cviků se žádné bolesti neprojevují, tzn. trénink hrudníku
není až tak ohrožen, dají se procvičit i ramena a tricepsy
tlakovými cviky. Problémy nastupují při cvičení cviků tahových
a cviků vyžadujících pevný úchop nářadí prsty. (Naprostou
vraždou jsou ovšem cviky při kterých dochází k rázům - nadhozy, trhy
a pod.) Převedeno do praxe - největším oříškem je
procvičení zádových svalů a bicepsů. Pokud se vaše bolesti
projevují jen sporadicky, lze situaci řešit použitím pomůcek (háčků
do dlaně či tzv. trhaček - pásků které se částečně omotají kolem žerdi
činky či hrazdy a odlehčují tak svalům)
a vhodným výběrem cviků. U těch je třeba sledovat vliv na
bolest úponů v době po cvičení (pokud úpony
"cítíte" již při samotném cviku, rovnou na něj zapomeňte).
Pro mne byly po dlouhou dobu jediným použitelným cvikem
na zádové svaly přítahy horní kladky shora s držením nadhmatem
a s rukama těsně vedle sebe.
Bicepsy lze většinou posilovat
jen s malými
váhami, o to více je možno provádět opakování.
Pokud se týče možnosti
medikamentózní léčby,
lze předepsat místní aplikaci protizánětlivých látek formou mastí či
gelů případně inječně. (Je nejlépe vyhledat lékaře, který má
zkušenosti s léčbou podobných problémů u sportovců.)
Pro zmírnění problémů a i preventivně lze využít
přibližně čtyřměsíční kůry užívání doplňků výživy nebo léků s obsahem
chondroitin sulfátu a glukosamin sulfátu. Jsou to látky tělu
vlastní s minimálními vedlejšími účinky na organismus. V
neposlední řadě je možno léčbu podpořit balneoprocedurami jako jsou
elektroléčba, ultrazvuk a biolampa, ovšem zkušenosti praví, že
v těchto případech se nejedná o příliš účinné
prostředky.
Shrneme-li, jako nejlepší léčba
se jeví předcházení těmto obtížím. To
obnáší poctivé rozcvičování před tréninky, dodržování správné techniky,
dostatečnou regeneraci a odpočinek po práci či
sportovním výkonu.
(7.2.2002)
Bral „Velký Arnold“ bobule?
aneb
krátká volná úvaha na téma užívání nedovolených podpůrných prostředků
(Předesílám, že autor
tohoto
článku není příznivcem ani propagátorem steroidních a podobných
přípravků .)
Nejednou
jsem se stal účastníkem, či alespoň svědkem diskuze snažící se
zodpovědět výše uvedenou otázku, ale až krátký článeček v jednom z
deníků mne inspiroval k tomuto zamyšlení.
V článečku se autor
spíše jen mezi řádky rozhořčoval nad Arnoldovým přiznáním se „zobání“
americkým novinářům s argumentací (Arnoldovo): „Taková byla doba“.
Pro současného guvernéra není asi
zodpovídání podobných otázek nejspíše zrovna příjemnou záležitostí.
Musíme si totiž uvědomit, že v současné době je distribuce steroidů v
USA postavena mimo zákon, stejně jako třeba šíření drog (na rozdíl od
našich zemí). Přiznání se musí být tedy kousnutím do velice kyselého
citronu.
Nevím kdy poprvé
oficiálně Arnold potvrdil (jestli vůbec) užívání steroidů, ale Wendy
Leighová ve své kontroverzní knize (kvůli které se snad i s Arnoldem
soudila) „ARNOLD – neschválený životopis“, cituje několik kulturistů,
kteří to dosvědčují.
Ať už
si spousta z nás staví své idoly na piedestal a jsou ochotni se za
hrdinu bít – to by přeci ON nikdy neudělal - nechme iluzí a střízlivě
se zamysleme.
Ona to totiž
„Taková doba“ opravdu byla a nikdo nemusel trpět žádnými morálními
dilematy, tehdy se jednalo o naprosto legální záležitost jakou je dnes
třeba užívání kreatinu (třeba nám i ten za nějakou dobu zakáží, jako se
stalo před několika málo lety mimo jiné s přípravkem obsahujícím DHEA –
což je v podstatě hormonální prekurzor).
Nejsem
odborníkem na antidopingovou legislativu – tuším, že steroidy byly za
nedovolený doping označeny v roce 1972 (opravdu bez záruky). Co ale vím
naprosto jistě, tak ještě v Ročence kulturizmu 1971, kterou vydával
jako mimořádné vydání odborně – metodický časopis Tréner, byl uveřejně
relativně rozsáhlý článek „Anabolické hormony a tréning kulturistov“.
Přestože článek popisuje užívání hormonů veskrze pozitivně, jsou zde
již alespoň částečně naznačena rizika s ním spojená.
Chtě nechtě tedy vlastně nemůžeme
nikoho z
této éry odsuzovat, protože nikdo nezaručuje, že za nějaký pátek se
nebudeme třeba „zodpovídat“ z užívání kreatinu.
Samostatnou úvahu by si zasloužilo
nedovolené
„sypání“ v současné době, kdy se „jede“ ve velkém, ale na to mi nějak
nezbývá síla. V amatérské kulturistice (ale i ve spoustě jiných sportů)
se steroidy alespoň „na oko“ odsuzují a zakazují (hodně „na oko“) ale v
profesionální divizi se již vůbec žádné kontroly na steroidy
neprovádějí. Takže co potom více chcete řešit!?
(22.3.2005)
|
